Šéfové (ne)jsou na draka





Nechci mít vlastnosti ani jednoho ze svých předchozích šéfů. Někdy je daleko jednodušší říct, jací být nechceme a ty chtěné vlastnosti už tak nějak samy vyplynou. Pracovně činná jsem od čtrnácti let a šéfů jsem od té doby potkala dost. Převažují muži, asi tak z devadesáti procent. Paradoxně ani u jednoho z nich jsem se nesetkala s vlastnostmi, které by pro mě byly vzorem. Šéfem tedy může být každý idiot a je dobré se při setkání s tímto druhem obrnit.
Nechci zaměstnávat lidi načerno a okrádat tak stát, ale především své zaměstnance. Tento nešvar oslnil mého 1., 3. i 5. šéfa. Je jedno, jestli pracujete v kavárně, jazykovce či daňové firmě. Krácení daně láká jakoukoli oblast podnikání, kde Vás nezaměstnává podnikatel, ale podnikavec. Řekla bych, že všichni ze tří šéfů se pro černé peníze nadchli právě proto, že šlo o malé firmičky, které mezi spáry daňových kontrol jen tak proplouvaly, případně měli velmi dobré známé na velmi dobrých pozicích. Především, ale zastávali heslo, že kdo má hodně, může mít ještě víc. Tihle ale neměli nikdy dost.
Nechci být svým zaměstnancům za nic dlužná. Určitě se vám to už stalo, pracujete jako diví na nějakém projektu, zjistíte, že jste se už několik hodin nehnuli od počítače, padla už odbila dávno, ale vy tu práci potřebujete dodělat. Nejen kvůli tomu, že šéf ji chce zítra, ale i kvůli svýmu pocitu zodpovědnosti, protože když je ticho v kanceláři, tak se vám tak dobře pracuje, a navíc není nic lepšího, než odcházet domů a mít hotovo! Přesčasy vám sice šéf nezaplatí, ale můžete si za to vybrat náhradní volno. Takže si ho vyberete. Cože? Ona má zase volno? Si prodloužila víkend! Zkrátila si pracovní týden! To už je potřetí v tomto měsíci! Budeme muset to náhradní volno utnout. Cituji svého 2., 5., 6. a 7. šéfa.

Nechci nemít koule. Můj 5. šéf byl extrém. Strašně se mě bál, tak za sebe při jednání se mnou posílal náhradu. Dost chabou náhradu, ale konverzačně schopnější, než byl on sám. Náhrada se mi vždy dokázala vlichotit, abych pochopila, že je na mé straně, protože šéf je idiot, ale nebudeme mu to říkat, takže udělej, co chce. Jo tak ty to neuděláš, protože ti to nepřijde efektivní? Tak to dáme někomu jinýmu. 
Nechci všechny kolem sedřít z kůže. Stačí, že to dělám sama sobě. Je dobré zůstat lidský a pozorovat lidi kolem sebe. Všimnout si, když někdo nemůže, když se mu ten den nedaří, když je mu zle nebo na to nemá. Já sama žádnou brzdu nebo stopku, která by mě zpomalila nebo úplně zastavila nemám. Tou brzdou je můj muž. Řekla bych, že mě zachránil minimálně od dvou infarktů a pár selhání organizmu. Každý by měl mít svého zpomalovače a sám být zpomalovačem pro lidi, se kterými spolupracuje. Ne je zdržovat, ale vycítit, kdy je potřeba zařadit zpátečku. Tuto zpátečku neměl ani jeden z mých třinácti šéfů. Měla ji jen jedna z mých mála šéfek, tehdejší zástupkyně ČCM.
Nechci zapomenout poděkovat. Během svých patnácti profesí jsem vyzkoušela kde co, od pokojské až po manažerku. I ten nejvyšší manažer někdy může potřebovat laskavost od uklízečky, a i s ní by měl jednat profesionálně, a ne jako s póvlem. Jedině u aristokratického šéfa jsem viděla, jak pěkně se uměl chovat k údržbáři, vrátnému i kuchaři. Pokud by to nedovedl, přiblížil by se k mému 1., 2., 3., 4., 5., 8. i 10. šéfovi. Nemusím uvádět, že šlo o malé zakomplexované Čechy.
Mými šéfy bylo dost podnikavců, Ital, syn majitelů firmy, aristokrat, nizozemský politický kandidát, moje sousedka, europoslankyně, čerstvá absolventka i šéf, který všem tvrdil, že má vysokou školu, a přitom ji neměl. Nebyli takoví, jaké bych si je přála, proto už jsou mými bývalými šéfy a já díky nim vím, jaká být (ne)chci.

Vaše Podnikavá Dáma

Komentáře