Když se podnikatelka nevyspí

Teď nemám na mysli takovej ten dáchaneček, kdy si hodíte dvacet na ucho po vepřo knedlu, ale plnohodnotnej zálom na 8 až 12 hodin. Klidně bych tam napsala až 15, ale to už byste si mysleli, že nejsem normální. Jeden z mých předchozích partnerů mi dokonce dal radu: „Měla by sis vybrat kvalitní matraci, člověk v posteli tráví hodně času, ty vlastně prakticky půlku života“. Dala sem na něj no a spaní mě přeneslo do jiné dimenze. Škoda, že takových dobrých rad neměl víc, teda jeho škoda. 


Spáč jsem celej život, jediným zábleskem neúspěchu v této disciplíně bylo období do 4 let, kdy jsem našim na chalupě oznamovala, že přijel pekař a jako vstávejte. Od té doby jsem přijíždět pekaře už nikdy v životě neviděla, po poledni už asi nejezdijou. Se spaním se taky váže spoustu průpovídek, který bych chtěla vyvrátit. Jako že po třicítce se už blbě spí. Kecy! Mám pocit, že spáčského Olympu jsem ještě nedosáhla, že by se to ještě snad mohlo i zlepšovat. Pak taky, že jakmile začnete podnikat, tak je s klidným spaním konec. Neříkám, že z těch 9 hodin je všech devět kliďoulinkých, ale poté co jsme si ve firmě nastavili procesy, rozdelegovali úkoly a začali spolupracovat s těmi správnými lidmi, tak se i ten počáteční neklid z mýho spaní vytratil. Ruku na srdce, abych já zaznamenala neklid ve svém spaní, no tak to nevím, co by se muselo stát, ale můj vesmírnej muž říkal, že to ode mě párkrát v noci pěkně schytal a pak taky, že ve spaní jezdím v posteli na kole a šlapu nohama. Ale to bych řekla, že se firmy fakt netýkalo.


Pořád slyším, jak někdo říká, že na čtení nemá čas, na divadlo nemá čas, na fitko taky ne, no a na spaní, tak to je úplná fata morgána. Zárukou toho, abyste se vyspali je informovanost. Musíte informovat své přátele a známé. Myslím si, že jsem v tom docela úspěšná, posledně mi volala má mentorka se slovy: „Ahoj, prosím tě, jestli Tě budím, tak to zavěs.“ Bylo 13:30. Jediným stigmatem na seznamu mých blízkých je můj otec. Jelikož spolu i úzce spolupracujeme, budu to muset nějak do budoucna řešit. Vytáčení mého telefonního čísla ho někdy nadchne i v 8:15, což je sice moje půlnoc, ale respekt k rodičům mi nějak brání to típnout. Takže se vždycky snažím nahodit hlas naprosto svěžího člověka, kterej je minimálně 2 hodiny vzhůru, ovšem tátův dotaz: „ty spíš?“, mě vždycky dostane. V duchu si maluju, jak mu řeknu, že sem vstala v šest, šla sem si zaběhat, navařila sem na oběd i večeři a teď už si dávám kávičku, ale prostě to vždycky nějak neklapne.

Už jsem si myslela, že mě postihla naprostá katastrofa, už je to tady ta nespavost po třicítce, jak to všichni říkali.
Spánek je náš hnací motor, osobně nevím, jestli bych raději jedla nebo spala, tohle ještě nemám úplně vyřešené, ale když se firma zakládala a přicházeli první klienti a my ještě neměli dodělaný web a vytisknutý vizitky a mě z toho zachvacovala panika, snažila jsem se vše dohnat na úkor spánku. Ten nešvar mám ještě dnes, když si po 12 hodinách uvědomím, že na počítač zírám bez mrkání, pořád sem v pyžamu a snídani si k večeři asi nedám. Ale to je zase workholismus, to je na jiný článek. Každopádně jsem si myslela, jak na spánek vyzraju a moje asi budoucí tchýně lékárnice mi poradila ženšen. Asiatky ho snad mají i v genech, nejen že je úžasný proti únavně, ještě po něm budete krásní. Týden na ženšenu byl jednoznačně skvělý do té doby, než jsem zjistila, že si ho nemusím dávat jen ráno (rozuměj v 11 hodin), abych byla svěží celý den, ale i večer, abych byla svěží celou noc. Když si dáte ženšen pro noční svěžest, asi to úplně s tím spaním nevyjde. To byla nejhorší noc v mým životě!!! Dodnes nevím, jestli jsem měla aspoň mikrospánky, ale po propracovaném dni jsem 10 hodin zírala do zdi. Už jsem si myslela, že mě postihla naprostá katastrofa, už je to tady ta nespavost po třicítce, jak to všichni říkali. Ne, ne, ne. Spaní pořád funguje, jen musím promyslet to dávkování.

Aby to nevypadalo, že pořád spím, musím vám říct, že opravdu i pracuju, jím, jezdím na výlety nebo čtu knížky. I když manžel mojí kamarádky Jarči, ať už mě potká kdekoli a kdykoli, vždycky se zeptá: „Jak to, že nespíš? Nebude ti to pak chybět?“, ale u něj si můžete být jistí, že ten vám nezavolá vůbec, má úplně strach, že by mě vzbudil. I on patří mezi ty divnolidi, co se domnívají, že spaním ztrácí čas. Občas mám ten dojem taky, ale rychle ho zaženu. Moje pracovní doba není příliš standardní, pracuju přes noc a mám to trošku převrácené. Vzala jsem ještě malý pracovní úvazek v Kodani, takže si můj muž začal posteskávat, že neví, jestli se mi mezi ty práce ještě vejde, ale on dobře ví, jak na mě. Před pár měsíci při nějaké hezké chvíli jsem se na svého muže podívala a ptám se ho, čím si myslí, že je to mezi náma pořád tak krásný a můj moudrý rakeťák mi řekl: „Když tě mám vyspanou, najezenou a ještě trošku vyspanou, tak seš prostě skvělá.“ Vidíte to, tak jednoduchý to je, takže buďte prostě skvělí!

Možná vám přijde, že jsme se dnes od tématu podnikání malinko odklonili, ale já si myslím, že vůbec, protože není nic horšího než mít nevyspalou podnikatelku, která chce změnit svět.


Vaše Podnikavá Dáma


Komentáře