Máte svůj byznys, ale lákají vás i jiné projekty?

Číšník vám přinese vámi objednaný pokrm, ale vy ještě po očku sledujete, co přistálo na stole sousedovi. To není nenažranost, to chcete mít jen přehled. A když vám dá ještě ze svého ochutnat, víte, na čem jste. Stejné je to i v byznyse. Máte svůj projekt, firmu, podnikání, produkt, říkejme tomu jakkoli, a v tom se vám naskytne možnost podílet se ještě na něčem jiném. Ochutnat jiný talíř. Když vás něco opravdu pohltí, najednou zjistíte, že jste v tom svým natřískaným diáři schopni vyšetřit ještě trošičku času navíc pro něco jiného, co vás zase posune dál nebo jiným směrem. A o to přesně jde. Čím víc věcí děláte, tím větší nadhled nad nima máte. A mít odstup od svého projektu, do které jste několik let tak zapálení, že s ním snídáte i večeříte, není po pár letech vůbec na škodu.
Nejdřív sem si říkala: „ne, ne, ne, i tak nevím, kde mi hlava stojí, jak bych se mohla věnovat ještě dalšímu impériu, který navíc není moje“. To, že není vaše, znamená, že ZATÍM není vaše ani trochu, ale postupem času by to mohlo být tak TROCHU vaše a později třeba HODNĚ vaše. Záleží na tom, jak si to nastavíte. Někdy jde při spolupráci o jednorázovou výpomoc někomu jinému, třeba že jen pomůžete při rozjezdu start-upu s marketingem nebo s ujasněním business plánu. Jindy může jít o procenta ze zisku nebo přímo o podíl ve firmě. Když v tom vidíte smysl nebo novou příležitost pro vaše vlastní zdokonalení, ani vám nevadí, že to děláte zadarmo pro kamaráda. Když v tom ale vidíte zajímavou investiční příležitost, můžete do toho vložit i své prostředky. Můžete být takovým angel investorem.

Když jsem v Dánsku hledala firmu, která by mě zaštítila v projektu Erasmus for Young Entrepreneurs, oslovila jsem několik společností, jejichž projekty mi přišly zajímavé. Mezi nimi byl i dánský start-up mladých Slováků S-EVENTS. Nápad měli skvělej, pořádat v Kodani akce a sdružovat nejen české a slovenské osazenstvo. Bohužel komunikace z jejich strany vyšuměla a pořádání akcí taky. Škoda, zajímavý projekt měl jistě potenciál.
Nakonec mi podporu poskytla italská společnost BoxMarche, jejíž jeden department sídlil v Kodani a snažil se rozšířit síť svých dánských zákazníků a partnerů. Firma se zabývá obalovým materiálem a je na trhu od roku 1969. Bohužel jejich web se zasekl v té době a chápu, že názor české začínající podnikavé dámy jim nepřišel relevantní. Možná proto jim to v Dánsku moc neklape. Takže jsem 3 měsíce dělila čas mezi svou firmu a BoxMarche, ale dalo mi to jednu podstatnou radu – když nejdeš s trendy, které si žádá trh, seš na Googlu na 60. stránce.
Jen co se moje firma otřepala a začala vydělávat, už sem jak z divokejch vajec
Před pár měsíci mě oslovil můj kamarád se spoluprací na jeho norském e-shopu, který se zabývá distribucí českých výrobků z průmyslového konopí. Zaujaly mě především konopná lana, kosmetika z konopí a obuv. Prostě to, co by si v tom asi našla každá dáma. Viděla jsem ale web, kterej byl malá katastrofa. Věnovala jsem 5 hodin svého času průzkumu, jestli jde opravdu o produkty, které si norský trh žádá a co to vlastně je průmyslové konopí. Pak jsem zvažovala své časové možnosti, jak moc bych se tomu mohla věnovat. Postavit nový e-shop, nafotit produkty, schůzky s dodavateli kvůli etiketám v norštině, případně návrhy nových eko-obalů, zkrátka lákalo mě to moc. 
Já děti nemám, 14 firem taky ne, takže 2 firmy zvládnu.
Nabídka přišla v době, kdy jsem byla na konferenci Věřily, že můžou a mně stále vrtalo hlavou, jestli je dobrý sedět prdelí na dvou židlích. Jen co se moje firma otřepala a začala vydělávat, už sem jak z divokejch vajec. Pak jsem ale s otevřenou pusou tleskala Simoně Kijonkové, zakladatelce a majitelce Zásilkovny, která svůj čas rozložila do dalších 13 firem, tedy dohromady 14. Čtr-nácti-fi-rem. Má 3 děti. Určitě i osobní život. Já děti nemám, 14 firem taky ne, takže 2 firmy zvládnu. Teda, jednu naplno a druhou tak z 20 %.


S mým kamarádem to nakonec nedopadlo. Ač byl ve hře podíl firmy, objevila se stejná chyba jako u BoxMarche, nevěřil, že novej e-shop je potřeba a hlavně, chtěl začít vydělávat HNED. To já ne, já nejsem nedočkavá a musím plánovat, takže jsme se podnikatelsky rozešli hned na začátku. Kamarádsky ne, Michal má skvělé nápady, člověk ho musí brzdit, ale on se stejně nenechá.
A pak přišel můj vesmírnej inženýr, jestli znám Richarda Bransona, že by mě mohl inspirovat, že má pod sebou 400 firem. Takže děcka, pokud pod váma nefigurujou firmy v rozkmitu 14 – 400, tak fakt není důvod se posírat. 

Vaše Podnikavá Dáma

Komentáře

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Super! Konečně vím, proč jsem sice párkrát měla namále, ale nakonec jsem se nepos*ala ani ze své firmy, ani z dětí a dokonce ani z mnoha dalších aktivit, které bych určitě dělat nemusela, ale tak nějak se vždycky nechám zblbnout tím, že někdo je dělat musí. A když jsou navíc pro dobrou věc, tak nad čím váhat :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat