JAKÝ JE TEN SPRÁVNÝ VĚK?


Když jsem se potkala poprvé s mým vesmírným mužem, bylo mu 21. Málem mě kleplo, bylo mi 26 a byla sem už přece magistra. Tak sem mu nebrala telefon. Pak sem zase nebrala telefon všem těm, co mi tvrdili, že je dobrej nápad mu nebrat telefon. Nakonec sme spolu po druhým rande začali bydlet. Když mi bylo 27, zvažovala sem založení firmy. Rok se mi to v hlavě honilo a pár měsíců před mýma 28. narozeninama bylo eseróčko na světě. Pak mi bylo 29 a Česku sme dali na pár let sbohem a přesunuli se za vesmírným inženýrstvím do Dánska. Sdíleli jsme první byt a já byla nejstarší, pak sme sdíleli druhej byt s jinýma lidma a já byla nejstarší, a teď jdeme do třetího a pořád sem nejstarší, a přitom mně jediné neprodají bez občanky pivo. Tak si říkám, jestli to podnikání není antiaging?


Když jsem byla před dvěma měsíci v Brně na konferenci Rendez-vous podnikavých žen tak po sérii přínosných vstupů nastal Business Speed Dating. Musím říct, že to byl super nápad, jen kdyby byl ještě trošku líp zpracovanej. Znáte takovýto americký rande, jak u stolečku sedí holky a k nim přisednou kluci a po 15 minutách zazvoní zvoneček a kluk si přesedne k další holce v pořadí a zase vypráví svůj příběh znovu jen někomu jinému? Tak tohle bylo něco podobného v business rámci. Svůj příběh sem vyprávěla 5x a asi poprvé v češtině. Tady v Kodani jsem už mluvila jak kafemlejnek, v češtině mi to tak naučeně nešlo, ale do 2 minut jsem zvládla představit sebe i to, co dělám. A opět jsem byla mimo tabulky. Nebyla sem na mateřské dovolené, ani čerstvej absolvent, ani student a ani úspěšná podnikatelka, která zahazuje svůj business, aby se jela vyZENovat meditací do Indie. A tak sem jim řekla, že sem založila tenhle blog, aby ty, co nikam nepatří, taky měly co číst. Pořád si říkám, jak se ta moje kategorie asi jmenuje, abych ji neohraničovala věkem. Možná něco vymyslím. Protože věkem se tady v Kodani ohraničuje úplně všechno.


Když jsem byla ve víru hledání našeho dalšího bydlení zjistila sem, že na byty od realitních kanceláří se dá dosáhnout jen od 25+ a od 40+. Logicky sem chtěla ten byt pro čtyřicátníky, protože mívají střešní terasu, okna až k podlaze a soukromí. Slečna realitní makléřka se na mě podívala a řekla, že pro mě nic nemá. „No holčičko, to bych ti měla asi taky ukázat vobčanku, co?“ No, tak na ten byt pro 40+ sem teda nedosáhla, no ale o tom druhým sme se už, k jejímu překvapení, mohly pobavit a kluci sou rádi, že mají už druhej týden, kde bydlet, protože logicky, sem zase nejstarší a jim by ten byt nedali! Takže sem si fakt chvíli přála být 40+ a mít ten střešní byt s terasou a být už vyZENovaná a říkám si, že ten věk zase není tak špatnej.

Když jsme zakládali firmu, pořád jsem si říkala, jestli jsem na to už dost "velká", jestli mám dost zkušeností. Ale otázka měla spíš znít, jestli mám dost odvahy čelit nečekanému. Co na tom, že se na mě v bance vždycky tváří jako "vy jste asi hoodně juniorní asistentka zakladatelů společnosti, jo aha to jste vy", tomuhle čelím ráda. Přece jen, ať už si ten úředník myslí cokoli, měl by zůstat profesionální. Když není, ráda si ho/ji vychutnám. Správný čas na podnikatelský rozjezd není nikdy, nezáleží na věku ani na ročním období, je to teď.

          Moudro z kodaňské kavárny Kaffekilden v Nørrebro

Za měsíc mi bude 31, bydlím s partou programátorů, nemám hypotéku ani penzijko a je moc fajn, že mi můj věk nikdo nehádá. Někdy sice nevím, jak se mám na svůj věk chovat, přece jen, ještě nikdy sem tak stará nebyla, a taky už nemám šanci se dostat do Forbesu do kategorie 30 pod 30 (rozuměj, ještě jim nebylo 30 let a už sou machři), ale všimla sem si, že vznikla nová 30 pod 70. Takže dámy, do sedmdesáti času dost!

Vaše Podnikavá Dáma


Komentáře