VYCHYTÁVKY, KTERÉ VÁM USNADNÍ (NEJEN) PODNIKATELSKÝ ŽIVOT


Nevyrostla sem v éře počítačů a první mobil Siemens A35 sem dostala v 9. třídě. První notebook až v 18 letech. Mám ho ještě schovaný ve sklepě jako raritu. Technologie tak ke mně nepřicházely záhy po jejich vzniku. Vzpomínám si, jak mi ještě před pár lety brácha vysvětloval rozdíl mezi MP3 a MP4, mezi ipodem a ipadem a co to je hashtag. Vždycky mě tenhle technologickej svět fascinoval, ale cítila sem se se slovníkem a Wordem jako překladatel naprosto v pohodě.

V prvním opravdovém zaměstnání hned po vysoké jsem věděla, jak technická nevyspělost firmy dokáže celý byznys postupně zruinovat. Zastaralý pracovní software, který se má bezpečně starat o několikastovkovou klientskou databázi Vám každou chvíli spadne a neuloží to, na čem jste tu uplynulou hodinu pracovali. Pracovní hovor v nizozemštině se vám po 20 minutách přeruší, protože firemní mobil nedá bez nabíječky ani ťuk. Šéf sice lpí na tom, abyste se z firemního systému odhlásili vždy, když jdete na toaletu, ale čas, který strávíte čekáním, když vám nefunguje vstupní karta, vám už nikdo neproplatí. Pak už jen stačí, aby vám klientské maily padaly do spamu a systém automaticky rozeslal chybný email všem klientům a majitel se může jít potichu zhroutit. Jako zaměstnanci vám to ale může být úplně fuk.

Rok jsme se snažili naši firmu rozjet s vybavením, které jsme měli, abychom hned na začátku nebyli v červených číslech kvůli rozmaru. Druhý rok jsme si vydělali na kvalitní notebooky a my zjistili, jak se nám změnil život, když nečekáme hodinu na zapnutí počítače. Jasně, noťák není žádná technologická novinka, ale pro mě lingvistku to byla první velká investice do technologií. Mám seznam dalších věcí, které mi přijdou úžasné nebo šokující a dříve nebo později přijde jejich čas, zatím jen nevím, jestli i u mě.




S mým vesmírným inženýrem rádi cestujeme a bohužel si vybíráme oblasti, kde počasí úplně neprospívá mému základnímu vybavení – papírovému bloku. To, co vezu na Island jako krásný blok v kroužkové vazbě se vrací jako salát s od deště rozteklými poznámkami. Jo, do sáčku sem ho zkoušela dávat. Nicméně jsem objevila úžasný brand Rite in the Rain, který vyrábí voděodolné bloky. Má kořeny v USA a u kořenů to také vzniklo, kdesi v hlubokých lesích. Pokud tedy na vás zrovna přijde kreativnost v prostředí, který si nerozumí se suchým bílým papírem, vyzkoušejte tenhle grál.


V názvu mého blogu je slovo dáma a jako dáma si dnes můžete připadat i při placení. Chlapi vytahujou kreditky ze svých zadních kapes kalhot, ale my, my dámy platíme prstenem. Ne teda, že byste, dámy, neměly na zaplacení a nákup vyměnily za svůj prsten, ale zaplatíte svým bezkontaktním prstýnkem Kerv. Nejsu moc na plasty, ale když sem před pár lety narazila na prstýnek ze 3D tiskárny, byl to pro mě šok a nosím ho ještě dnes. Takže plast, který si uchováte není nutně zlem. Řekla bych, že je to i případ Kervu. Má více barevných variant a cena je kolem 3 tisíc. Takže taková technologická bižu. 


                                                   Zdroj: samsungmagazine.eu

Horkou novinkou pro markeťáky je aktuálně vesmírná reklama. Uznávám, že jsem trochu ovlivněna profesí mého muže, ale ani on mi k tomu zatím nesdělil svůj názor. Reklamu z vesmíru si totiž zatím může dovolit jen někdo a těžko říct, jakou má tohle budoucnost. Také se neví, zda by lidé vůbec chtěli při procházce lesem a zvednutí hlavy k nebi vidět logo prodejce aut, ale v moderním světě jsou reklamní letáky do poštovních schránek už trošku out.

Když už jsme u toho papíru, každá kancelář ním překypuje. Řešíme skartovačky, třídíme papír a furt se to všechno někde válí. Ale co takhle dát vytříděnému papíru nový kabát? U nás moc rádi třídíme a když to třídění ještě ke všemu vypadá šik, je to i pastva pro oko.





No a teď jsme se teda dostali i k tomu životnímu prostředí, protože správnej článek je top, až když obsahuje svou green část. Ale ne, teď vážně. V Praze jsme na dopady na svět kolem nás nebyli úplně striktní, přivírali jsme oko nad neroztříděným obalem od džusu (karton + platové víčko), ale tady v Dánsku je to automatické. A víte proč? Protože to tak dělají všichni. Divně se na vás podívají, když si nejdete se svojí síťovkou nebo látkovou taškou, ale řeknete si o igelitku. Ty jezdíš autem? Proč, když máš kolo? Na kole jezdíme, ale občas je to prekérka, hlavně když zavane ten severní vítr. Už jsme si zvykli na využití carsharingu a jezdíme jen elektromobilem, aby byl ten dopad co nejnižší. Vlastnit auto na benzín v Dánsku nám tak přijde trochu jako sci-fi. 

I když se stále snažím být informovaná a technologicky se vzdělávat, stejně mě ta generace pode mnou dycky dostane. Stačí, aby přijel brácha a zeptal se mě: "co říkáš na nový AirPody". No a su tam, kde sem byla tenkrát s tím Siemensem A35.

A teda ještě závěrem, kdybyste chtěli všichni být jako fakt „v topu“ a hvězdou udržitelnosti a informovanosti o svých eko i ne-eko krocích, tak je tady kreditka, co vám spočítá váš dopad na životní prostředí. Aplikace, kterou máte ke kartě vám omezí utrácení podle toho, jaký množství skleníkových plynů vyprodukoval váš nákup. A co to znamená? Že sou ti Švédi zase o něco dál a vůbec všichni tady na severu. A i když jsme jedničkou v bezkontaktních platbách a ve třídění odpadu jsme rok od roku lepší, je stále co zlepšovat a začít by měl každý u sebe nebo ve své kanceláři. No a já jdu sehnat teda ten prsten.

Vaše Podnikavá Dáma


Komentáře