Jste milionář nebo chuďas? A co filantrop?

Moc lidí neví, že jsme si před pár lety založili firmu, když už se to ale dozví, vyplivnou na mě dotaz: „A to se tím jako uživíš, jo?“ Uživila bych se, ale rozhodli sme se vracet všechny vydělané peníze zpět do firmy, minimálně první 3 roky. Takže vám dojde, že k firmě máme každý ještě nějaké zaměstnání, ať už plný nebo částečný úvazek. Peníze na vyhazování nemáme, ale na prahu chudoby nežijeme. Nedovolila bych si nechat shnít ovoce a nezpracovat ho nebo nechat ztvrdnout chleba. Omezené příjmy vás donutí přemýšlet, aby nic nepřišlo nazmar, ale není to jen financemi, okolní sice drahý, ale dánský minimalistický život vás zkrátka vycepuje. Život tu je drahý i pro Dány, ale i přesto většina z nich investuje své prostředky či energii do neziskových projektů. Statistiky uvádí, že 60 % Dánů provozuje nějakou neziskovou dobrovolnickou činnost a těch zbývajících 40 % alespoň jednou ročně nějakou neziskovku finančně podpoří. 

Když jsem byla ještě studentkou, říkala jsem si, jak tak vypadá ten štědrý člověk, který do všech těch nadací, Klokánku, Unicefu, Konta Bariery, Lékařů bez hranic či Člověka v tísni přispívá. Představovala jsem si ho jako miliardáře, který už neví, co by s tolika penězi dělal, tak se jich zbavuje na dobrou věc. Když jsme se rozhodli založit firmu, začala jsem se víc zajímat o to, kdo má ty koule si taky něco vlastního rozjet, ale nemá na to prostředky. A právě před těmi 3 lety se Českem začalo šířit slovo „crowdfunding“. Tento způsob finanční pomoci spočívá v tom, že se větší počet cizích lidí-dárců skládá po menších částkách na projekt někoho jiného a dárci za svůj příspěvek dostanou odměnu. Odměnou je nejčastěji produkt nebo služba, na kterou začínající podnikatel shání peníze. Můžete přispět od stovky po x tisíc a mít z toho jen dobrý pocit, že jste někoho podpořili v jeho snu nebo si za příspěvek vybrat dárek.

A najednou sem zjistila, že už taky patříme mezi ty štědrý lidi. Že to nemusí být miliardář ani jiný boháč, ale úplně obyčejný smrtelník. A tak jsme jednou měsíčně návštěvníky Startovače nebo HitHitu (o level dál to ještě posunuli Zonky) a vybíráme si, koho podpoříme. Částky to nejsou vysoké, většinou mezi 150 a 500 korunami, ale když se danému projektu daří a my ho vidíme později na trhu, neuvěřitelně nás těší, že jsme „stáli u zrodu“.




A tak jsme si poslední měsíce žili s dobrým pocitem, jak pomáháme jiným, až sem na Fb své mámy učitelky viděla, jak finančně podpořila svého žáčka Lukáška a trochu sem se zastyděla. Jasný, podporovat něčí podnikání je skvělá věc, ale není to nutnost. Ten člověk by žil pravděpodobně dál i bez naší podpory, ale možná tu jsou jiní, kteří ne. Teď nás nechci pasovat do role mecenáše, přece jen nejsme schopní darovat závratné částky, ale i charitativní projekty jsou formou crowdfundingu, kdy se více lidí díky malým částkám spojí. Takže tento měsíc jsme nenavštívili ani HitHit ani Startovač, ale Patrona Dětí. A mám velkou radost, když mezi přáteli rozšířím projekt, na který jsem přispěla a za chvíli vidím, že i oni už jsou dárci. 

A pokud byste rádi někde pomohli, ale zatím jste si nenašli tu svoji srdcovku, doporučuju pro začátek Givt, přes který můžete provést jakýkoli internetový nákup a obchod za vás pošle určité procento projektu, který jste si vybrali. Vy nic navíc neplatíte.

Moc se mi líbí uvažování některých firem či podnikatelů, kteří se rozhodli, že na neziskové projekty věnují třeba 10 % ze zisku. Kromě mojí mentorky je pro mě velkou inspirací indický podnikatel žijící v Praze Sanjiva Suri, který navíc tvrdí, že „za dvacet nebo třicet tisíc si člověk žije úplně v pohodě, vše ostatní, co je za tím, je už jen navíc a zbytečné“.

A nebojte se, každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán, pak se vám ale stane, že člověka, kterému jste přispěli na jeho sen osobně potkáte a ten úžasný pocit, který to ve vás vyvolá, ten je zdarma! Podnikatelský vesmír se vám v tu chvíli odmění!

Komentáře