MÁ PODNIKATEL(KA) PRÁZDNINY?

Zrovna sem objednávala catering pro tátovu oslavu a přišel mi email, že v daném termínu čerpá cateringový servis dovolenou. Jaká drzost! No jo Hanáci! Asi mají přes rok kšeftu dost! Tohle mi na vteřinu blesklo hlavou, ale pak sem se otřepala a vrátila se do dánského světa a říkám si, že je přece skvělý, když si může podnik dovolit celofiremní dovolenou. Telefony nikdo nebere, všem chodí automatické emaily o probíhající dovolené a zákazníci se musí obrátit na konkurenci. Dovolenou má celá firma, a přece ji to nezruinuje. O kolik klientů v daném týdnu asi přijdou? O kolik jim klesne tržba ve srovnání s jinými měsíci? To opravdu vůbec nikdo nepracuje? 
Zatím tak daleko nejsme, abychom si všichni ve firmě mohli vzít najednou týdenní dovolenou, a ještě vůbec nemám představu, kdy by to tak mohlo přijít. Čím déle jsem mimo jakéhokoli zaměstnavatele, tím spíše se ptám, jak zvláštně je ten dnešní svět zařízený? Lidé pracují celý rok, někdo krátký/dlouhý týden, někdo v pracovní dny, někdo i víkendy a pak si jednou za rok vezmou 3 týdny dovolené, a to jim má na zotavenou stačit. Málem bych zapomněla, že sem to tak taky měla, ale už mi to přijde jako pravěk. Ale co si pamatuju určitě je, že 3 týdny mi rozhodně nestačily. Po týdnu se mi jakž takž vzpamatovala záda, že nesedí denně u počítače, po dvou týdnech jsem měla všude uklizeno a přečetla první knížky, třetí týden sem strávila na chalupě a děsila se návratu k počítači. Některé roky sem do dovolené zahrnula moře, kde sem nedokázala podniknout nic, protože sem byla úplně vyřízená. Po 3 týdnech se člověk vrací do práce a potřebuje dovolenou, aby se z toho všeho vzpamatoval a naladil se zpátky na pracovní vlnu. Většinou sem z volna byla tak v šoku, že sem zapomněla i heslo k pracovnímu počítači.


Ty máš přece volno pořád! Můžeš zapnout pračku a upíct štrůdl, když seš celej den doma! Přijede kurýr s balíčkem, tak to převezmi, když seš doma! Tohle slyší volnonožci, freelanceři a lidi na home officu. Ačkoli pracuju většinou také z domu, tak tohle neslýchám. Moje okolí ví, že když pracuju z domu, tak opravdu pracuju a když doma nejsem, tak čerpám své pečlivě naplánované volno. Naučila sem se to až tady v Dánsku, vždycky si našetříme nějaké peníze, abychom to tu mohli poznávat a každý měsíc podnikáme 1 výlet. Nejedná se o týdenní dovolenou, ale o 2 až 4denní výlety. Volno si tedy rozložím do celého roku, sice po menších částech, zato častěji. Máme sice některé měsíce náročnější než jiné, ale přepětí sil by mě pak stálo víc času nazmar, než když si povinně naplánuju 3 dny volna, protože vím, že je budu potřebovat.


                                                           
                                                          Já a můj špinavej noťák na Bornholmu

Takže ne, začínající podnikatelka si v prvních měsících či letech rozjezdu svého impéria nemůže na měsíc zmizet a hodit zodpovědnost na jiné. Jako vlastně může, ale za výsledek neručím.  Spíš může být chytrá a volný čas si postupně ukrajovat, aby jí na regeneraci stačilo jen pár dnů. Myslím si, že zatím (nebo možná nikdy) nemůžu mít pořád jen volno, ale můžu si svůj čas sama a skvěle zorganizovat. Své prázdninové svobody už bych se nedokázala vzdát, protože jak řekl na akci Family Business Governance aneb komunikace a rozhodování v rodinné firmě hlava rodinné firmy Constantin Kinský: „čas s rodinou se vždy musí postavit nad rodinnou firmu“. Takže zavírám noťák a frčím dom!


Komentáře