Upravit životopis, přijít na pohovor a vyhrát výběrové řízení

Všichni to známe, párkrát za život do kolečka hledání práce zabředne každý z nás. Mezi každým kolečkem uplyne pár let a my si zase musíme nastudovat nové trendy ve světě HR (human resources). Mým zvykem bylo měnit práci po 2 letech, načerpat nové zkušenosti, zkusit si zase trochu jinou pracovní pozici a nevpustit do svého pracovního světa stereotyp a ztrátu motivace. Někdo na takového člověka může pohlížet jako na zaměstnance, co dlouho nevydrží na jednom místě (pohled 90. let), ale ostřílená personalistka ocení širší rozhled zaměstnance, načerpané zkušenosti z více oborů a schopnost rychle si zvyknout na nové pořádky (pohled mileniála). 
Ani nevím, jak jsem k tomu přišla, ale rakeťákův brácha mi jednou za čas pošle k revizi životopisy svých přátel, spolužáků či kolegů, jakmile se v rodině někdo uchází o novou práci, probíráme to spolu hodiny a pokud se naskytne i možnost říci si o vyšší plat, promění se náš domov v kancelář ředitele a začíná vyjednávání nanečisto. Svět [ejčár] neboli personalistek mě moc baví, vždycky mám radost, když v zákoníku práce objevím nějakou novou informaci a když se člověk profesně rozvíjí pod mýma rukama, mám z toho až božský pocit.
                                                             Zdroj: vlastní

Jindřich byl skvělej češtinář, ucházel se o pozici editora zpravodajství, češtinu měl v malíku a jeho práce byly čtivé, takže žádná Nuda v Brně. Do životopisu si uváděl i brigády z dob studií, obzvláště pyšný byl na barmanský kurz a roli rozhodčího ve florbale. Jo, něco tu nehraje, u editora zpravodajství si budete obzvlášť cenit toto, že vám namíchá drink a odpíská konec směny. Životopis jsme vytunili, použili moderní grafické zpracování a schopnosti, kterých si cenil, jsme zařadili mezi koníčky. Personalistku tak hned trkne, že nejde o asociálního geeka ponořeného do staré češtiny kdesi v knihovně, ale o společenského kluka, kterej pracovně nevyhoří, ale má dokonce i osobní život.
Aneta byla mou bývalou kolegyní, děti měla až na prahu čtyřicítky a žila v domnění, že infantilní sponky, které si ráda půjčovala od dcery jsou známkou mladistvosti. Byla přesvědčená, že na pohovor se musí, jak ona říkala v tmavém kostýmu, s bílou halenkou. Působila tak, že se zasekla kdesi v 90. letech a stejně tak se zasekl i její životopis. Deset let setrvala u jednoho zaměstnavatele a byla na to pyšná. Už ale zapomněla, že miluje sebevzdělávání, ráda chodí na překladatelské semináře a autorská čtení a dále se díky rakouskému manželovi vzdělává v němčině. Tato informace je pro jejího nového budoucího zaměstnavatele jako živá voda. Kdo by nemiloval zaměstnance, kteří tíhnou po dalších informacích a školeních a posunou jejich byznys dál. Kostým ani sponky už nemá, chodí teď v elegantním kabátku, těsných kalhotách a klobouku.

        Zdroj: to bych také ráda věděla

Nedávno jsem se setkala s člověkem, který mi řekl, že absolvoval skoro 200 pohovorů. Málem mě z toho kleplo. Pokládala sem se za přebornici a pak přijde takovejhle šok. Pak tedy přišla informace, že skoro všech 200 bylo neúspěšných. Když jsem si představila ten ztracenej čas, který daný člověk mohl strávit úplně jinak než výběrovými řízeními, který nikam nevedou, bylo mi z toho smutno. Vzpomněla sem si na kamaráda, se kterým sem trénovala na jeho nadcházející pohovor a zjistila sem, že kdykoli se dostane ke slovu, nekontrolovatelně hýbe celým tělem, kývá hlavou, vyřvává jak na lesy a rukou si uhlazuje šev kalhot. Jsou to všechno věci, které děláme nevědomky. Postavila sem před něj během mluvení zrcadlo a nahrávala ho a byl v šoku. A tohle bych poradila všem, kterým už víc jak 10. pohovor nedopadl. Ve Vašem mluveném projevu a sebeprezentaci zkrátka může být něco, co v personalistce spustí červenou kontrolku stop. A ač je to kruté, přiznejme si, že těch 15 minut pohovoru je hodně povrchních. Těžko se odhalí, že jste skvělej počtář, zapeklitý účetní rovnice zmáknete levou zadní nebo nemáte ráda překlady, ale simultánní tlumočení je vaše parketa. Personalistka prostě sleduje, jestli chování vašeho těla nějak nevybočuje z její představy, co máte na sobě, jak jste pohotoví v odpovědích, váš smysl pro humor, smysl pro takt, jak jste dochvilní a možná i jakej máte rukopis. Je celkem jedno kolik a jaké tituly máte, pokud neobstojíte jako člověk, můžete své tituly pošlapat.
Za naprostej vrchol svého ejčár umu považuji svůj hereckej výkon ve výběrovém řízená na pokojskou do nejdražšího hotelu v Dánsku. Měla sem už po krk sezení u počítače a chtěla sem částečnej úvazek, při kterým bych se hýbala, neseděla u počítače, nemusela myslet a pořád bych měla dost času na naši firmu. Pozice pokojské se mi zdála jako ideální činnost pro pár hodinové snížení IQ a ušetření peněz za fitko. Hostely, penziony ani soukromé domácnosti mě tak neoslnily, jako výzva inzerátu, ve kterém hledali pokojskou mluvící anglicky do hotelu, kterej je v celém Dánsku jako Top 1. Rychle sem si vybavila film Krásná pokojská a vzápětí Chyť mě, když to dokážeš. Nikdy sem nedělala pokojskou, ale sem maniak na čistotu a tužky na stole mám v zákrytu v přesných sektorech. To muselo jasně hrát v můj prospěch. Životopis à la pokojská roku sem vytvořila, přidala fotku, ve které vypadám na 16 a odeslala. Do hodiny mi přišel email a pozvánka na pohovor na zítřejší den. No jo, ale v čem půjdu. Podpatky sem zavrhla, sukni taky a samozřejmě pojedu na kole. Takže: tmavý conversky, černý džíny, bílý triko a sportovní sako. Mladistvá (bílý triko ubírá až 5 let), chudá (ale ne úplně žebrota – mám conversky), na úrovni (mám přece elegantní sako) a sportovně založená (viděli mě přijíždět na kole) Češka oblafla Dána a na rok a půl se stala pokojskou v mega nóbl hotelu. Bohužel mě tedy po roce prokoukl, když zjistil, že s Argentinkama mluvím španělsky, s belgickým šéfem nizozemsky a s personálem anglicky bez ruského přízvuku. Dohodil mi job – učila sem španělštinu, ale to bylo přesně to, co sem nechtěla. Zase sem musela v práci přemýšlet, seděla nad přípravama na hodinu nad počítačem, po intenzivních hodinách ztratila hlas a pak se ještě ve druhé polovině dne musela věnovat našemu byznysu.

Chtěla bych jen dodat, že rozhodně není v pořádku do životopisu lhát o věcech, které jsou důležité pro předpoklad výkonu daného povolání. Těžko se zakryje, že nemluvíte japonsky, neumíte programovat a neumíte učit. Ale stejně jako se dá prodavačce říkat asistentka prodeje, tak stejně tak se dá se životopisem pracovat.
                                                             Zdroj: vlastní
Takže pokud nejste právě v etapě hledání práce, je dobrý si cvičně zajít na nějaký ten pohovor a zjistit, co ve vás ještě je, jestli jste nepropadli stereotypu, kterej na vás má negativní dopad. A pokud práci hledáte, zkuste si nanečisto o sobě nahlas před zrcadlem říct pár vět. Uhlazujete si pořád vlasy za ucho, posunujete si brýle, cvakáte propiskou, hrajete si s prstýnkem? To je jen nervozita, ale čím drobnější tiky budete dělat, tím méně personalistku vyděsíte. I tady platí: cvičit, cvičit, cvičit = vyzrát nad personalistkou a získat práci snů.

Komentáře