VYKASTROVANÁ

Nebyla konstelace na sdílení. Nebyla nálada na postování. Nebylo nadšení pro otevření počítače. Možná, že ani odvaha. A moje zaměření se taky změnilo, už nejsem podnikatelská a možná že už ani podnikavá, ale stále zůstávám dámou. 

Před dvěma lety byla moje malá firmička na vrcholu, vedli jsme si dobře. Po pěti letech sem se ale stále nenaučila netahat si práci domů, nestáčet každý konec či prostředek konverzace na svou práci, nemít vždy vzadu v hlavě myšlenku na nedodělané úkoly. Jsem už skoro půl roku zaměstnaná pod dánským zaměstnavatelem, práci si domů netahám, o práci se bavím opravdu jen výjimečně a vzadu v hlavě mě tlačí jen jeden zapomenutý neposlaný novoroční pohled.




Ale tak to je přece vždycky, když nejste plně zodpovědní za chod kavárny, nakladatelství, firmy, akciovky či celkově za chod svého podnikání. Tehdy totiž nechodíte domů s čistou hlavou. Někdy nejdete domů vůbec. Skládám obdiv všem, kdo to zvládají, bojují, každou překážku zase překonají a jsou připraveni na další. Bijou se za svou cenotvorbu, vyhrávají argumentační boje s dodavateli a odběrateli, zachovávají profesionální glanc při kontaktu s klienty i neplatiči, myslí na narozeniny svých zaměstnanců, aby pak mohli jít domů a cítit se provinile, že ze svého to-do listu ještě pár položek nestihli. 

Kdo podniká, musí mít koule. Já sem si už po pár letech připadala trochu vykastrovaně, takže jsem asi právě včas pochopila, že tohle není moje parketa. Bavilo mě to, ale cena za to vše byla příliš vysoká. Stres před usnutím, stres po probuzení, absence většiny konverzačních témat, nesoustředěnost, neschopnost číst delší odstavce, černé svědomí z jakéhokoli dne, kdy jsem neotevřela počítač, milostný život v troskách, protože jsem neměla čas jej vnímat. Vše se završilo pozitivním testem na covid a já nevěděla, jestli celou tu situaci přežiju.

Přežila sem, je mi dobře, nikdy mi snad nebylo líp. Z mého počítače zmizely složky klientů, objevily se složky na rodinné recepty, vzory pro pletení svetru a seznamy míst, které sem ještě v Dánsku nenavštívila. Pár lidí mě stornovalo a já jich taky pár opustila nebo změnila jejich status. Do svého života pozvala nové a stále nezapomínám podporovat ty, kteří sní svůj sen založit firmu, začít podnikat nebo svou tvorbu představit světu. Stejně jako mě před dvěma lety podpořila Bára Perglová, dřívější majitelka mého oblíbeného e-shopu www.hnstly.cz , a ujistila mě, že zavření firmy přežiju já i mé okolí, tak i já se loni snažila podržet nad vodou právě vznikající projekt www.handandsoul.cz a jeho šikovnou majitelku Petru Mahdalovou. Vrátila sem vesmíru všechno i s úroky a je čas jít dál.

Jedna moudrá duše mi před mnoha lety řekla, že opouštíme svědky svých nezdarů, aby nám naše smutky nepřipomínali, a abychom my neviděli to, jak jsme je svými nezdary soužili. Jdu dál malými krůčky, ale každý další je zase o něco větší. A strašně se těším. A Ty bys taky měl, Rakeťáku, protože si to oba zasloužíme, i když krok každého z nás míří jiným směrem.

Komentáře